Takovej ošklivej tuctovej hranatej barák to je, z ulice to vypadá jak garáž, vevnitř skoro žádnej nábytek… co na tom ty lidi viděj?

Vila Tugendhat blíž turistům. Rovnou na Svoboďáku, se zvířátky a ohňostroji (experimentální projekt kolektivu Víta Musila z brněnského studia Miss3)

Vidí na tom tohle:

1. Vila Tugendhat byla v roce 1930 jedním z prvních pokusů o „dům jako stroj na bydlení“. Krásné je na ní tedy to, jak promyšleně slouží svému účelu, nikoliv bezúčelné ozdůbky a okázalé dekorace. Ty tu ani nenajdete, s výjimkou jediné sochy ženského torza v obývací místnosti. Když totiž jako stavební materiály použijete makassarský eben nebo onyx, nepotřebujete bavit oko obrazy. Můžete mít rádi dečky na televizor a sádrové trpaslíky; ve vile Tugendhat si ale zkuste představit, jaké to je žít v prostoru, který na sebe neupozorňuje. Celý život vás provází jako skromná kulisa pro rodinné večeře, odrůstání dětí, vaše stárnutí a nakonec smrt. Jestli vám ta představa nedělá dobře, pak je to váš život, co je smutné; ne vila Tugendhat.

2. Váhu vily nese především ocelový skelet, ne zdi, jak bývalo a bývá zvykem. Obývací prostor díky tomu může být ze tří stran prosklený od stropu až k podlaze. Okenní tabule lze zatahovat do podlahy, prostřední patro je pak opticky propojené se zahradou a zahrada s městem. Na interiérové sloupy navazují stromy v zahradě, za kterými se tyčí Špilberk a Petrov. Dívejte se z obýváku několik minut na Brno a začne se vám zdát, že nad ním přelétáte.

3. V obytném prostoru obeskleného prostředního patra nenajdete zeď. Obývák, jídelna, knihovna a pracovna tvoří jeden prostor s rozlohou dvou set osmdesáti metrů čtverečních. To je půldruhého tenisového hřiště, ve kterém jednotlivé části oddělují jen onyxová stěna, závěs a ebenový paraván.

4. Ona onyxová stěna v obývacím prostoru je tak tenká, že při soumraku propouští sluneční paprsky a vypadá, jako by uvnitř hořela.

5. Vila se obrací do zahrady, nikoliv do ulice. Je luxusní, ale v okolní zástavbě nepůsobí okázale. Protiklad toho, jak lidé po staletí – od baroka původního až po baroko podnikatelské – maří svůj čas a své peníze.

6. Tugendhatka je klimatizovaná, prostřední patro vytápěné z podlahy, okna ovládaná elektřinou. Projekt z roku 1928 nebyl pokrokový, nebyl drzý; byl správně židovsky chucpe. Ignoroval mudrování, že některé věci nejdou, jiné by byly moc drahé, další se prostě nedělají. Bum, tady to máte. In your face!

7. Ten dům má pohnutý osud, který poněkud volněji zachycuje výborný román Skleněný pokoj. Tugendhatovi tu bydleli jen osm let: v roce 1938 utekli před nacisty do Švýcarska a už se nikdy nevrátili. Po válce ve vile rumunští vojáci ustájili koně, dlouho v ní fungovalo rehabilitační oddělení dětské nemocnice. Od devadesátých let sem Brno láká turisty („třeba zůstanou i na další atrakce!“) a magistrát tu hýčká vzácné hosty. V červnu 1992 tu Václav Klaus a Vladimír Mečiar rozdělili Československo.

Víc se o vile Tugendhat dozvíte na oficiálních stránkách – a hlavně na prohlídkách, které se do ní po stopadesátimilionové rekonstrukci vrací v březnu 2012.