Hudba z Brna. Soundtrack pro cestu Pendolinem

„Je hudba dobrá, špatná a ta z Brna.“ Ten bonmot vznikl už před několika dekádami, snad v době Synkop 61. Platí doteď. I když v Brně vzniká hudba dobrá i špatná, žánr „z Brna“ nezanikl. Naopak přišla jeho nová vlna.

Čokovoko

Buď moje THC, já budu tvá legrace.

Rapující pudřenky Adéla Elbel a Zuzana Fuksová prorazily v roce 2008 debutem-výběrovkou. Kompletní Best of se dá zdarma stáhnout ještě dnes. Dozvíte se z něj třeba, „jaký by to bylo nemít mozek a smát se od narozek do narozek“. Nebo že když vám schází kapela, vypůjčíte si samply z Queenů a Village People.

Album Hudba z roku 2011 už vyšlo na plnohodnotném nosiči a kvůli autorským právům jako podkres fungují úryvky Synkop, Odvážných bobříků a Los Brňos, se kterými se kamarádí příbuzní performerek. Kromě výletu do temného vesmíru brněnské hudby se dočkáte provedení podobně temným ženským životem: od školy („je mi třináct, mám antiperle pod kobercem / chci se vyspat s Dejdarem nebo jiným hercem“), přes dospívání („místo ježka z klece vytahuju tampón na WC“), po stárnutí („su v klimakteriu, trápí mě návaly, uuu“), a nakonec smrt („až lidstvo vymře, nic se nestane / jen pudlíci budou mít srdce zlámané / delfíni zaberou naše byty / a chleba si pomažou apetity“).

To žluté, co máte na kalhotkách

Mý dítě se bude jmenovat Brno.

Pro koho už jsou Čokovoko moc mainstream, ten ať si v programu malých klubů a amatérských festivalů najde Kalhotky. Kapela s nepřehlédnutelným frontmanem se zatím nepropracovala k debutové desce, první videoklip ale ukazuje, zač je žlutého loket – a další písně si můžete poslechnout na jejich webu.

Vítrholc

Jsem proti elitě pražských debilů.

Už třetí brněnská skupina, a pořád se ještě nedočkáme zpěvu, opět jen recitace. Karel Škrabal – kdysi můj šéf v novinách – a Dalibor Maňas – kolega tamtéž – se v textech inspirují poetikou fotbalových hooligans. Hudba Jaroslava Škvarny, Františka Kowolowského a Pajináče tomu odpovídá. Přesto je to pořád to nejvyzrálejší ze seznamu, nakonec chlapům už je přes čtyřicet. Přesvědčte se sami a stáhněte si album 100.

Odvážní bobříci

Má milá je mrtvá. Já to s ní dělám dál. Říkají, že jsem prase. Jenže já ji fakt mám rád.

Autentický brněnský punk 80. let si našel novou generaci posluchačů v roce 2009, po vydání první oficiální nahrávky, eponymního výběru. Rady jako „Máš strach? Tak drž hubu! A neměj strach!“ prostě nezestárnou.

Bootlegy koncertů najdete na stránkách Projekt Punk. Rád mám hlavně covery Sex Pistols, na kterých je poznat, že kluci moc neuměli anglicky, a neškolenou smyčcovou interpretaci Beethovenovy Deváté.

Synkopy 61

Spěchám od té, co všem úsměv dává. Chci děvče stálý.

Legenda, která v říjnu 2011 slaví padesátiletou dominanci nad brněnskou hudební scénou. K úspěchům patří titul „Nejlepší moravská skupina“ z 1. československého beatového festivalu v Lucerně r. 1967 nebo společný koncert s Beach Boys na brněnském zimním stadionu o dva roky později.

Los Brňos

Radši si někde nandi kocóra, co na tě augliskama zažmórá!

Vesmír brněnské hudby má na rozdíl od toho normálního svůj konec. Postávají na něm borci Radek Rettegy, Rudy Kovanda a Franta Kocourek, mluví hantecem a není jim rozumět. „Start byl bouřlivý. Po prvním vystoupení skupiny před komisí Pragokoncertu ji hned zakázali. Franta Kocourek v uniformě příslušníka SNB a bezdomovec na pódiu chroustající tvrdý rohlík, který byl podle mystifikujících hudebníků známý brněnský herec, byli pro úředníky příliš. Los Brňos pak natruc vystoupili venku, kde se k nim přidalo mnoho náhodných posluchačů. Jejich originální a vtipný projev, veselé historky mezi písněmi i zvláštní zpěv Rudyho Kovandy lákaly do kulturních domů a sálů v Brně, Kroměříži i v Praze tisíce diváků.“ (Brněnský deník Rovnost) Bohužel, Kovanda a Kocourek už performují ve věčném kulturáku.