Hantec: mýtus, nebo realita?
Pokud jste si před cestou do Brna pilovali brněnštinu podle historek Miroslava Donutila anebo písniček Radka Rettegyho, budete asi zklamaní. Málokdo vám totiž bude rozumět.
Hantec, který se vyvinul z takzvané plotňáčtiny, divokého mixu hanáckého dialektu, němčiny a vídeňského argotu, najdete v čistokrevné podobě jen v populárních vyumělkovaných povídkách. Občas narazíte na řemeslníka, který při hokně hází jeden betelné frk za druhym, ale takoví jsou stále vzácnější.
V Brně si tak vystačíte s pasivní znalostí následujících slovíček a přezdívek městských částí:
- Bajstr – čtvrť Bystrc
- betelný – výborný (i ironicky)
- brajgl – nepořádek
- cálovat – platit
- Čára – Česká ulice v centru
- čórka – krádež
- čumkarta – pohlednice
- čupět – dřepět
- děcka – univerzální oslovení
- dohókat – domluvit
- džuzna – díra
- fligna – podvod
- glgat – pít
- gómat – rozumět
- hafo – hodně
- hercna – srdce
- hodit čučku/špizuňk – podívat se
- hokna – práce
- chálka – jídlo
- jak sviňa – velký (fligna jak sviňa), srdečný (zdar jak sviňa)
- kemo – kamaráde
- krígl – sklenka na pivo
- lajsnout – opovážit se
- lochec – smích (lochčit se – smát se)
- lupeň – lístek
- Majlont – Maloměřice (část Brna)
- morgoš – cikán
- Monte Bů – Kraví Hora (moje oblíbené)
- nastražit ovar – poslouchat (málo používané, ale taky oblíbené)
- Prýgl (též Prígl nebo Prigl) – brněnská přehrada
- ráčmeny – hodinky
- rožnout – rozsvítit
- rigól – jáma
- rola – nádraží (opouští se)
- rozhodit sandál – udeřit do obličeje
- šalina – tramvaj
- šaškec – blázinec
- škopek – pivo
- šméčko – podvod
- špica – super
- Špilas – hrad Špilberk
- Štatl – historický střed Brna
- šufánek – naběračka polévky
- trajf – trolejbus
- Žabiny – čtvrť Žabovřesky
- zoncna – slunce
Nezbytným předpokladem pro splynutí s davem je měkká výslovnost a náhrada posledních samohlásek v přídavných jménech za dlouhé „e“: špicové, betelné.