Ústřední hřbitov

„Centrálka“ ukazuje, jakým způsobem si Brno buduje své sebevědomí: vyber si soutěž, která nikoho jiného nezajímá, a prohlas se vítězem. Vězte tedy, že brněnský hřbitov je největším v zemi, a kdyby jeho obyvatelé ožili, u Vídeňské ulice by tak najednou vyrostlo druhé největší české město. Nebožtíků je totiž v Brně víc než živých.

Síla, co? Ale vážně: pokud máte v Brně volné odpoledne, Ústřední hřbitov stojí za procházku, i když tam neleží nikdo z vašich příbuzných.

Krematorium
Žít Brno až do konce.

Začneme krematoriem, ke kterému se nejsnáze dostanete od tramvajové zastávky… Krematorium (6, 7, 8). Ernst Wiesner je v letech 1925–30 postavil z neomítnutých cihel a na střechu mu dal čtrnáct špičatých sloupů mířících k nebi. Do obřadní síně prochází světlo proskleným stropem, takže když člověk žmoulá kapesník a kouká nahoru, aby se vyhnul setkání pohledů s pozůstalými, lechtá ho slunce.

Vejděte dál do hřbitova, doleva, po schodech dolů a jste na Čestném kruhu. I na tom je něco ryze brněnského: „Původně – už od data vzniku hřbitova – byla (čestná alej) koncipována jako místo posledního odpočinku brněnských starostů, čestných občanů a zasloužilých členů obecního zastupitelstva: v jejím samém středu, dnes prázdném travnatém kruhu, byl záhy pochován Gustav Winterholler (1834–1894), starosta v době otevření Ústředního hřbitova, o jehož existenci se výrazně zasloužil. Ať už tito zasloužilí mužové později doplatili na svou německou národnost, na novou koncepci Čestného kruhu, na neúctu k mrtvým vydávanou za vlastenectví, nebo ještě později na obyčejnou ničím nemaskovanou lhostejnost, jisté je to, že žádný z nich už zde svůj hrob nemá.“ (Jiří Endler: Příběhy brněnských hřbitovů)

V Čestném kruhu tedy můžete položit růžičku na hrob některého z českých velikánů:

  • Jan Skácel (1922–1989), básník

  • Lev Blatný (1894–1930) a Ivan Blatný (1919–1990), otec dramatik a syn básník

  • Oldřich Mikulášek (1910–1985), básník

  • Gustav Brom (1921–1995), dirigent

  • Eduard Milén (1891–1976), malíř

  • Bohuslav Fuchs (1895–1972), architekt

  • Arnošt Heinrich (1880–1933), šéfredaktor Lidových novin

  • Karel Absolon (1877–1960), archeolog

  • Jiří Mahen (1882–1939), dramatik

  • Karel Vaněk (1866–1924), první český starosta Brna

  • Leoš Janáček (1854–1928), toho snad znáte

Nenajdete tu ovšem Brňana největšího. Johann Gregor Mendel (1822–1884) byl jedním z úplně prvních obyvatel hřbitova a odpočívá v nenápadné augustiniánské hrobce v severovýchodním cípu areálu.

Památník Rudé armády
Гром победы, раздавайся!

Pokud jste do Brna přijeli od Vídně, nalevo od radiály jste jen stěží mohli přehlédnout pohřebiště sovětských (a rumunských) vojáků. Monumentální betonový pomník je nejpatetičtějším místem Brna a taky tím, které nejvíc připomíná Sovětský svaz – a to i proto, že na straně centrálního pilíře je pořád patrný Stalinův portrét.

Poslední ironií je, že kousek odtud najdete pohřebiště wehrmachtu. To místo neznají ani Brňáci, ostatně proč sem chodit? Já vám řeknu proč: z krátkého trávníku v přesných odstupech vyrůstají malé bílé kříže, každý pro tři padlé. Je tu klid, protože se tudy nikdo netrousí. A jak stojí na nenápadném památníku: nesmyslná smrt těch kluků vyzývá k přemýšlení a ke smíření.

Pohřebiště vojáků wehrmachtu
Doporučený soundtrack: Lili Marlene