11 slavných Brňanů, ex-Brňanů a skoro-Brňanů

„Brno je jen hnojník na vyklíčení semínka,“ říká kamarád Honza a seznam slavných Brňanů mu dává za pravdu. Pouze Franta Kocourek, strávil v Brně celý život. Jinak se spíš jen tak nachomýtli cestou kolem.

Louis Raduit de Souches (1608–1682)

Louie Louie, oh baby I gotta go!

Vojevůdce, který v roce 1645 s patnácti sty muži uchránil Brno před třicetitisícovou hordou švédských vojáků. Podle slavné pověsti mu pomohla lest: poslední den obléhání nechal zazvonit poledne o hodinu dřív, protože zvědi přinesli zprávu, že to Švédové budou zkoušet jen do dvanácti.

Ironií je, že de Souches uchránil katolické Brno před protestantskými vojsky coby sám protestant – a navíc zběh ze švédské armády.

Ostatkům se můžete poklonit v kostele svatého Jakuba a z východní strany Špilberku shlíží na město de Souchesova busta.

Gregor Johann Mendel (1822–1884)

Základy skleníku na Mendlově náměstí. Tady všude byl, tady všude experimentoval…

Opat augustiniánského kláštera na Starém Brně a objevitel základních pravidel dědičnosti. Ironií osudu považoval svoje pokusy s křížením jestřábníků za nesprávné, experimenty omezil a jeho dílo bylo zahraničními vědci objeveno a doceněno až na začátku 20. století.

Volně přístupné základy skleníku, ve kterém Mendel pracoval, najdete hned vedle pivovaru, v zahradě opatství na Starém Brně, kde sídlí i Mendelovo muzeum.

Leoš Janáček (1854–1928)

Rakev s G. J. Mendlem klesá na právě otevřeném brněnském Ústředním hřbitově do hrobu, muzika hraje a kapelu diriguje… mladý Leoš Janáček.

Z toho chlapíka vyroste nejslavnější český skladatel 20. století. Ač původem z Hukvald, v Brně studoval a bude tu pracovat i učit. V roce 1919 zde založí konzervatoř, která jednou ponese jeho jméno. Právě v Brně bude mít premiéru řada jeho děl. A právě tady i spočine, pár desítek metrů od Mendlova hrobu.

Kdo dirigoval na jeho vlastním pohřbu, to netuším.

Viktor Kaplan (1876–1934)

Rakouský inženýr a vynálezce turbíny s nastavitelnými oběžnými lopatkami bydlel nějakou dobu na Úvoze a učil na brněnské technice, před kterou ho na této ulici připomíná busta.

Robert Musil (1880–1942)

Rakouský spisovatel studoval v Brně tři roky techniku. Jeho arciromán Muž bez vlastností se sice odehrává ve Vídni, ale ospalá a nudná atmosféra „Kakánie“ mohla být stejně tak inspirována právě Brnem.

Na Musilův pobyt ve městě upozorňuje pamětní deska na Jaselské ulici.

Arnošt Heinrich (1880–1933)

Zas jeden Čech. Ve čtyřiadvaceti se stal šéfredaktorem Lidových novin a do brněnské redakce přitáhl novinářskou a literární extratřídu: Rudolfa Těsnohlídka, Jiřího Mahena, Stanislava Kostku Neumanna…

Pracoval převážně v hospodě U Stopků na České ulici. Pamětní desku tam nemá.

Kurt Gödel (1906–1978)

Kurt Gödel (foto: Wikimedia Commons)

„Nejslavnější logik po Aristotelovi“ přišel na svět na Šilingrově náměstí, v bloku domů, kde dnes sídlí magistrát a kam si patnáctiletí Brňané chodí pro občanky. Německý Žid se ale ve městě necítil doma, v roce 1924 odešel studovat do Vídně a těsně před válkou odplul do Spojených států. Tam se skamarádil s Albertem Einsteinem a nakonec nepřímo podlehl duševní chorobě: vyhladověl, protože věřil, že se ho někdo snaží otrávit.

Věda si Gödela pamatuje díky zákonu pravícímu, že žádný formální systém nemůže být zároveň úplný a bezesporný. Brno prostřednictvím pamětní desky na Pellicově 8a, kde bydlel od roku 1915 až do odchodu do Rakouska.

Bohumil Hrabal (1914–1997)

Hrabalův rodný dům na příkré Balbínově ulici

Český spisovatel je s Brnem spojen hned nadvakrát. Narodil se a prvních několik týdnů života strávil v Židenicích, na Balbínově ulici č. 47. Tady má taky pomník s úryvkem z jedné prózy, popisující právě tuhle strmou uličku: „…a vůz pohřební s rakví stoupal k pumpě a tři domy dál, Turečkův dům a Andrejskův a Kocourkův, a potom do pravého úhlu vzhůru posledních padesát metrů na hřbitov, kde v té zatáčce ještě jednou si koně odpočali, aby pak vytáhli jednoho jediného nebožtíka do brány hřbitova.“

Na docela opačném konci Brna, u silnice od Kohoutovic na Žebětín, pak čeká na průzkumníky Baltisbergerova zatáčka, úsek starého Masarykova okruhu, na kterém přišel v roce 1956 o život motocyklový závodník Hans Baltisberger. Tragédii zachytil Hrabal v povídce Smrt pana Baltazara. I tady přesné místo najdete díky pomníčku.

Milan Kundera (*1929)

Nesnesitelná lehkost dětství (rodná vila na Purkyňově)

Nejprodávanější v Česku narozený spisovatel se podle muzikologa Miloše Štědroně batolil ve vile stojící na Purkyňově ulici, č. p. 6. Dál už toho s Brnem moc společného neměl.

S městem je ale spojená tvorba jeho bratrance, Ludvíka Kundery (1920–2010). Brno překřtil na Město s prsty XY a v té básni o něm řekl víc, než se mi podaří celým tímhle webem.

Jan Skácel (1922–1989)

Největší moravský básník. S jeho dílem se nejrychleji seznámíte z obručí obehánějících kašnu na náměstí Svobody. O něco pomaleji, když si je poslechnete zhudebněné Jiřím Pavlicou (voda má voda má voda má). A ještě mnohem pomaleji, ale to nejlépe, když u sebe budete nosit nějakou sbírku a číst si v ní vždycky, když budete ve městě někde na něco čekat. Stane se vám pak to co mně: přestanete rozlišovat, kde končí Brno a začíná Skácel.

Po roce 1968 byl dlouhé roky zakázaný, teprve v osmdesátých letech mohl zase publikovat aspoň v brněnských časopisech. Pohřeb měl 17. listopadu 1989.

Před činžákem na Kotlářské 35a, kde bydlel a psal, ho připomíná pamětní deska. Lidé ji míjí s nákupy z Lidlu v obou rukách, mrzne a „neúnavně po celý den sněží, / jako by chuligáni ubili / lahvemi od piva / na nebesích labuť / a smutné peří padalo dolů“.

František Kocourek (1947–1991)

Silák, lamželezo a kaskadér vystupující pod přezdívkou Boris Tiger. Jedna z postav, díky kterým Brno v sedmdesátých letech získalo auru nepochopitelného města, a nikdy se jí nezbavilo. Srdce mu selhalo nečekaně brzo, pohřbený je na řečkovickém hřbitově.